Co znamenají vyobrazení na tibetské vlajce?

Do středu vlajky se tyčí vysoká sněhem pokrytá hora, která reprezentuje tibetskou vlast všeobecně známou jako "zemi obklopenou zasněženými horami".

Přes tmavomodré nebe je rozprostřeno šest červených pruhů, které značí předky tibetského lidu. Přesněji řečeno šest rodů zvaných Se, Mu, Dong, Tong, Dru a Ra, kteří měli dvanáct potomků. Seřazení pruhů vyjadřuje dlouhodobou dohodu s rudými a černými božstvy o ochraně duchovního učení a světského života.

Na vrcholu sněžné hory svítí slunce. Jeho paprsky sahají do všech směrů, aby všude rozdaly radost ze svobody, duchovního a materiálního štěstí a také prosperitu pro všechny živoucí bytosti v Tibetu.

Na obou svazích hory hrdě stojí dva sněžní lvi s planoucí hřívou. Znamenají úspěch země při sjednocení duchovního a světského života.

Nad svými hlavami drží lvi tříbarevný klenot. Ten vyjadřuje všudypřítomnou úctu tibetského lidu ke "třem klenotům" (Buddhovi, buddhistickému učení a společenství mnichů).

Dvoubarevný klenot ve tvaru spirály mezi oběma lvy představuje tibetský lid lid chránící správné etické chování, které je založeno na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti vzorcích lidského chování.