Buddhismus po troškách

Je důležité, aby se například s obrázky Buddhy zacházelo s respektem a náležitou úctou. Neměly by se zvedat nad hlavu, pokládat na podlahu nebo překračovat. Za nevhodné také považuje použít obrázek jako záložku do knížky. I s buddhistickými knihami by se mělo zacházet podobně. Když už není zbytí a musí se položit na zem, stačí je zabalit do látky. I během čtení. Články z časopisů o buddhismu nevyhazujte jen tak do koše. Recyklace nebo spálení je přijatelnější způsob.

Tento významný buddhistický festival slaví v Tibetu 15. den pátého měsíce tibetského kalendáře (obvykle padne na konec června a začátek července). Připomíná vznik prvního a tím pádem nejstaršího kláštera v Tibetu. Klášter Samje (také známý jako Samye) nechal postavit vládce sjednocené tibetské říše Thisong Decän v letech 755 - 797. Zkrotit místní démony a zlé síly mu pomohl Padmasambhava (Guru Rimpoče) . Festival je především časem očištění a také uklidnění a oslavování buddhistických božstev. Lidé věší modlitební praporky a zapalují vonné tyčinky na vyvýšených místech jako vrcholky stromů nebo vrcholy hor. Je to také příležitost setkání s rodinou a přáteli. Pořádá se třeba piknik. Ohňostroj také patří mezi zvyklosti, které nesmí chybět. Oheň nejen očišťuje, ale dokáže odehnat zlé duchy.    

Časem se po smrti milovaného člověka zapomíná, jak bývají věci pomíjivé. Proto se to stý den od jeho smrti znovu připomíná. Ačkoli se odříkávání manter, přinášení obětinek a darování jídla mnichům (hlavně v theravádovém buddhismu) dělá během roku běžně, takové obřady nám pomáhají překonat smutek. Můžeme tak projevit vděčnost a respekt vůči mrtvému. Uvědomíme si přirozený koloběh života. Jak vzpomenout na mrtvého: V ten den by se mělo udělat něco pozitivního na památku mrtvého. Například jít do chrámu a zapálit svíčku s vonnými tyčinkami. Také se může zasadit strom u chrámu nebo kláštera, a celý den meditovat. Třeba udělejte něco dobrého pro bezdomovce a potřebné lidi. Požádejte mnichy, aby odříkali pohřební mantry za mrtvého. Obřad obvykle provedou večer toho dne. Další vhodné dny pro požádání mnichů jsou tři dny po smrti, padesát dní po smrti, sto dní po smrti. Poté se k mnichům přijde každý rok v den výročí smrti. Během obřadů se pokud možno setká celá rodina.

Buddhistický mnich nebo mniška není kněz. SVATBA Nemůže oddávat. Na svatbě může pouze figurovat jako podpora během ceremoniálu. Samozřejmě novomanželům požehná. POHŘEB Žehná také zemřelým. Při pohřbu se využívá oltář, obětinky a odříkávají se mantry. Tento obřad pomáhá pozůstalým se uklidnit a udržet objektivní pohled. Umírání je součástí koloběhu života. Pohřeb se většinou koná v pohřební síni. Rodina a přátelé přinesou věci pro malý oltář. Pečlivě ho sestaví. Je tam soška nebo obrázek Buddhy, svíčky a vonné tyčinky. Každý účastník ceremoniálu může položit na rakev květinu. Mnich nebo mniška zapálí svíčky a vonné tyčinky. Nejstarší z přítomných mnichů poté promluví o významu buddhistického pohřbu. Příbuzní a přátelé pak projdou kolem rakve a projeví zesnulému úctu. Pomodlí se za mrtvého a požehnají mu. Je to svým způsobem rozloučení. Pokud si přinesou kytku, položí jí na rakev. Mnich nebo mniška pak vedou obřad ke kremaci. Ještě předtím promluví o významu smrti v b...

  Tímto gestem ukazujeme náležitý respekt. Sepneme ruce a položíme na prsa. Poté by se měly, v některých případech, pozvednout k čelu. Podobné gesto se také používá při odříkávání manter. Ruce jsou blízko srdci, které je centrem lidských pocitů, a ty se přes ruce dostanou snadněji ven. Sepjaté ruce na Východě fungují jako potřesení rukou na Západě. Dotýkání se není zvykem. Mimo jiné se to dělá při loučení a ve chvíli, kdy chcete promluvit.

Najdete jej nejen v klášterech ale i v běžných domácnostech.  Bylo by skvělé, kdyby mohl mít vlastní místnost. Pokud to z důvodů nedostatku prostoru není možné, stačí důstojné vyvýšené místo. Neustále nám má připomínat, že jsme na cestě k osvícení.  Proto by na oltáři nemělo chybět vyobrazení Buddhova těla, mysli a řeči. Určitě má ústřední místo na oltáři Buddha Šakjamuni . Ten, který nám předal své poznání a učení. Poté ti, které považujeme za nejdůležitější. Ne příliš mnoho, protože by nás to množství mohlo rušit. Pokud má oltář více úrovní, měly by být nejvýše uloženy knihy o buddhismu. Pokud je vše ve stejné úrovni, knihy, socha nebo obrázek Buddhy a v neposlední řadě stúpa . Ta reprezentuje Buddhovu mysl. Měla by být pod ním či napravo od něj. Často na oltáři nechybí svíčky , vonné tyčinky a  květiny . Ty symbolizují morálku. Hlavně také základní kámen buddhismu pomíjivost.

Často se lidé ptají, jak se vlastně mohou stát buddhistou? Především než se člověk rozhodne, měl by zjistit, jestli mu tato filosofie opravdu vyhovuje. Samotný rituál by měl být veden mnichem. Pokud ale není po ruce, stačí přijmout útočiště Buddhy, dharmy (buddhistického učení) a sanghy (společenství mnichů) u obrázku Buddhy. Může to být i soška. Umístíme ji na vyvýšené místo a začneme. Se sepjatýma rukama se třikrát ukloníme až na zem a odříkáme tento text: Namó Tassa Bhagavató Araható Sammá Sambuddhasa! Namó Tassa Bhagavató Araható Sammá Sambuddhasa! Namó Tassa Bhagavató Araható Sammá Sambuddhasa! (Vzdávám respekt a úctu jemu, vznešenému, dokonale osvícenému, správně a zcela probuzenému!) Buddham saranam gaččhámi Dhammam saranam gaččhámi Sangham saranam gaččhámi (U Buddhy hledám útočiště v Dhammě hledám útočiště v Sanghze hledám útočiště) Dutijampi: Buddham saranam gaččhámi Dutijampi: Dhammam saranam gaččhámi Dutijampi: Sangham saranam gaččhámi (Podruhé......