Buddhismus po troškách

Slovo m andala je v tibetských textech překládáno jako střed nebo kruh. Někdo říká, že se vyvinulo ze slova manda, což znamená podstata. Maluje se na plátno nebo papír, kreslí se na zem za použití barevných prášků a nití, případně se vyrábí ze dřeva či bronzu a jejich zhotovení někdy trvá celé měsíce. Je to obrazec s kruhovým uspořádáním prvků, které znázorňují vesmír. Buddhisté jí používají hlavně při meditaci. Existují různé druhy mandal - očišťující, posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života. V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou. Mandaly vysypávané barevnými písky se po svém zhotovení obřadně zničí a písek je vysypán do vody, kde vytvoří poslední mandalu, kruhy na vodní hladině. Ceremonie připomíná buddhistický koncept pomíjivosti a neustálé změny během našeho života.

Laura Phillips Andersonová, známá jako Laurie Andersonová, je americká umělkyně, která se nebojí experimentovat a zkoušet nové věci. V roce 1969 měla tato vystudovaná sochařka a houslistka první experimentální vystoupení. Pracovala ovšem také jako kritička v několika magazínech jako třeba Artforum, nebo ilustrovala dětské knihy. Za svou dlouhou a pestrou kariéru vydala několik knih. Mnoho jejích prvních hudebních nahrávek nebylo vydáno. Jiné použila pouze pro aktuální projekt. V roce 1991 byla členkou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně Ve stejném roce se objevila v dokumentu s názvem The Human Face pro televizi BBC. Složila hudbu i k několika filmům režisérů zvučných jmen jako Jonathan Demme. Mihla se i ve světoznámém charitativním klipu Perfect Day muzikanta Lou Reeda, se kterým léta žila a později si ho vzala. Ale její asi nejpopulárnější písní je song O Superman, se kterým uspěla v mnoha hudebních žebříčcích. Její nejnovější projekt se jmenuje Songs from t...

Zenový mistr Thich Nhat Hanh je představitelem Thien buddhismu, jinými slovy vietnamského zenového buddhismu. Tento mnich, učitel, spisovatel a básník je také známým mírovým aktivistou. Martin Luther King ho v roce 1967 navrhoval na Nobelovu cenu míru se slovy: "Neznám nikoho, kdo by si tuto Cenu zasloužil víc než tento milý buddhistický mnich z Vietnamu." Napsal více než 100 knih. Narodil se 11. října 1926 a v šestn ácti letech vstoupil do kláštera, kde se věnoval vietnamskému zenovému buddhismu a buddhismu Velkého vozu neboli mahajána. Studia dokončil a roku 1949 se stal mnichem. Je velkým zastáncem a propagátorem tzv. "angažovaného buddhismu". V 60. letech založil organizaci the School of Youth for Social Services (svým způsobem "mírové sbory", která se během války ve Vietnamu snažila obnovovat vybombardované vesnice, stavěla školy a zdravotnická zařízení. Na americké univerzitě v Princetonu studoval srovnávací religionistiku a následně vyučoval bud...

Je důležité, aby se například s obrázky Buddhy zacházelo s respektem a náležitou úctou. Neměly by se zvedat nad hlavu, pokládat na podlahu nebo překračovat. Za nevhodné také považuje použít obrázek jako záložku do knížky. I s buddhistickými knihami by se mělo zacházet podobně. Když už není zbytí a musí se položit na zem, stačí je zabalit do látky. I během čtení. Články z časopisů o buddhismu nevyhazujte jen tak do koše. Recyklace nebo spálení je přijatelnější způsob.

V dnešní uspěchané době nemáme čas číst moudrostmi napěchované bichle. Mnohem raději sáhneme po útlé knize, která nám dokáže v kostce nastínit téma, které nás zajímá. Jak název napovídá, tato kniha pojednává o lásce. Tento jedinečný cit ovlivňuje a formuje naše životy po staletí. Jeho Svatost 14. dalajlama a emeritní profesor Jeffrey Hopkins z University of Virginia, který pracoval po jeho boku 10 let jako hlavní překladatel, se tu společně snaží lidem otevřít tolik uzavřená srdce. Mimo několik základních buddhistických zásad, jak neubližovat ostatním, tu najdeme i mnoho užitečných meditačních technik pro začátečníky. Samozřejmě se nejdříve zaměříme na své nejbližší a přátele, ale díky meditaci se náš laskavější přístup může rozšířit na lidi, kteří nám do té doby byli vlastně lhostejní. Po přečtení zjistíme, že na světě nejsme sami a začneme časem citlivěji vnímat potřeby druhých. Nejtěžší pro nás bude otevřít svá srdce svým nepřátelům. Ale i na to 14. dalajlama má lék. Měli byc...

Známý zenový mistr Thich Nhat Hanh napsal okolo 100 knih. Jednou z nich je docela útlá kniha s názvem Každý dech znamená pokoj . Mnozí z nás se necháváme pohltit uspěchaností doby a skoro nedokážeme mít z něčeho radost. Vztahy s našimi nejbližšími mají trhliny, uzavíráme se před okolím a úsměv pomalu nevíme, jak vypadá. Thich se snaží najít lék, jak odolávat negativním myšlenkám, strachu a změnám. Ve své knize popisuje problémy moderní doby a praktická řešení čerpá z moudrosti buddhismu. Nejde do příliš velké hloubky. Důležitější pro něj je, aby čtenář mohl nabyté vědomosti jednoduše aplikovat v každodenním životě. Nabízí krátké verše tzv. gáthy, které nám na cestě plné prudkých zatáček, výmolů, kopců a strmých propadů pomohou udržet rovnováhu a neztratit hlavu. Rádi se vydáme po Buddhově stezce porozumění a lásky pod vedením mnicha Thaye.

Paul Carus byl americký spisovatel německého původu, student religionistiky, editor a filozof se narodil 18. července 1852 v Ilsenburgu. Vyrůstal v protestanské rodině a studoval na univerzitě ve Štrasburku a univerzitě Eberharda Karla v Tübingenu (Tubinkách). V roce 1884 se odstěhoval do Ameriky a vzal si dceru obchodníka a vydavatele Edwarda C. Hegelera Marii. Měli spolu šest dětí. Zemřel 11. února roku 1919. Věřil, že dialog mezi lidmi odlišného vyznání je možný, ba dokonce nezbytný. Snažil se proto Západu srozumitelně přiblížit východní filozofie. Kniha Buddhovo Evangelium je asi jeho nejznámější a stále populární dílo. Poprvé byla vydána roku 1894 a brzy se stala bestsellerem. Autor se zde pokusil provést hlavními událostmi Buddhova života a základy jeho učení. Autor čerpal z mnoha zdrojů a důležité pasáže opsal přesně z překladu originálních textů.

Thangka je velká nástěnná malba, nebo velmi složitě propracovaná výšivka na hedvábí, kterou mají Tibeťané pověšenou v buddhistických chrámech a také běžně zdobí rodinné oltáře. Nesmí ovšem hlavně chybět u důležitých buddhistických slavností a ceremoniálů. S malováním thang se začalo někdy kolem 8. století n.l. V tibetštině slovo "than" znamená plochý a přípona "ka" vyjadřuje malbu. Není ani tak důležité, kterou techniku nadaný umělec použije, hlavně, že ho vede srdce a dodá mu nezměrnou inspiraci Buddha. Tradiční thangka má tvar svislého obdelníku. Často zobrazuje posvátného Buddhu ve společnosti dalších božstev. Malovaná thangka se dělí na pět skupin: thangka s různobarevným pozadím thangka s červeným pozadím thangka se zlatým pozadím thangka s černým pozadím u thangky s hedvábnými okraji se barva objevuje a zase mizí

Snad nejvýznamnější svátek v buddhistickém kalendáři oslavuje zrození, dosažení osvícení a v neposlední řadě parinirvánu Buddhy Šákjamuni . Následky pozitivních i negativních skutků se násobí. Saga Dawa Především v Tibetu se tento významný svátek nazývá Saga Dawa. Oslavy se odvíjí podle lunárního kalendáře. Obvykle se lidé vydávají k posvátné hoře Kailás. Saga Dawa vlastně v překladu znamená "měsíc dobrých skutků". Lidé by měli být vůči ostatním velkorysí, klást důraz na morální jednání a slušné chování a také se soustředit na meditaci. Návštěva chrámu je velmi důležitá. Jedním z opravdu dobrých skutků je pomoci zvířeti, které plánují usmrtit. Vesak V Thajsku a na Srí Lance se Vesak slaví kolem květnového úplňku. Mniši bývají v dopoledních hodinách obdarováváni jídlem a lidé si přichází poslechnout Buddhovo učení. Lidé také obchází buddhistický chrám ve směru hodinových ručiček. V sepjatých rukou drží svíčku, tři vonné tyčinky a lotosový květ jako symbol pomíjivost...

Není nic jednoduššího, jak poslat modlitbu, než po větru díky modlitebním praporkům. Účelem praporků není přinést štěstí jednotlivci ale všem kolem nás. Tradice věšení modlitebních praporků sahá až do starověkého Tibetu, Číny, Persie a Indie. Tento zvyk se dnes pomalu dostává i na Západ a začíná být velmi populární. Tibetsky se vertikální modlitební praporek názývá Dar Cho. "Dar" znamená zlepšení života, štěstí, zdraví a hojnost. "Cho" znamená cítící bytost. Nejběžnější horizontální praporek se nazývá Lungta - Větrný koník. Silný kůň prý modlitbu odnese ke hvězdám rychlostí větru. Ten koník bývá vyobrazen ve středu, v rozích ho chrání čtyři zvířata (drak, sněžný lev, tygr a garuda – jízdní zvíře boha Višnu). Dále se tam objevují různé mantry nebo krátká sútra. Pohybující se praporek s Tarou přináší odvahu a sílu. Chrání své ovečky nejen na cestách po světě, ale také na cestě duchovní. Modlitební praporek s významným Padmasambhavou přináší štěstí a chrá...

Předává se člověku, kterému chceme prokázat úctu, např. učiteli, hlavně při setkání. Obvykle jej vrátí, ale ne vždycky. Lidé ji často přináší do chrámů a věší ji na sochy či k nástěnným malbám.   Symbolizuje především soucit a čistotu duše. Šála má často bílou barvu a lze na ní najít osm šťastných symbolů významných v buddhistickém učení. Bílá pomáhá nalézt pravou realitu a moudrost, pokud jsme pohlceni deziluzí a ignorantstvím. Modrou šálu uvidíme především v Mongolsku. Odráží barvu nebe. Modrá barva tlumí vztek a proměňuje jej v moudrost. Zelená symbolizuje aktivní přístup k životu. Tlumí žárlivost a posiluje pocit štěstí při dosažení vytyčeného cíle. Červená symbolizuje životní sílu a odvahu. Pomáhá nám prohlédnout, jakou pastí může být lpění na čemkoli. Zlatá či žlutá barva symbolizuje zakořeněnost, stabilitu a odříkání. Tlumí pýchu a připomíná nám, že nejsme nadřazení nad ostatními.  Při předání je přeložená a držíme ji v obou ruk...

Mála (tibetsky tengwa) je vlastně takovým růžencem Východu. Používá se hlavně v japonském a tibetském buddhismu a hinduismu. V buddhismu se stal tradicí právě díky hinduismu. Nejběžnější materiál, ze kterého je mála vyrobena, je dřevo. Používá se santalové, ale vzácnější je ze stromu Bo. Také můžeme vidět růženec z drahých kamenů nebo polodrahokamů jako jsou perly, křišťál, rubíny, jantar a korál. Další možností je i zlatý. Neobvyklá, ale přesto možná varianta jsou různá semena, jačí kosti, dokonce i ty lidské. Skládá se celkem ze 108 kuliček , které představují různé lidské tužby. Člověk by měl za pomoci mály odříkávat mantru alespoň stokrát. Těch zbylých osm je tzv. rezervních, kdyby věřící udělal náhodou chybu. Také jsou do zásoby v případě, že se růženec roztrhne nebo ztratí. Říká se, že je může věnovat ostatním cítícím bytostem. Mantra se opakuje nejméně stokrát až tisíckrát. Úkolem mály je, aby ten, kdo odříkává, přemýšlel o smyslu mantry a nezabýval se tím, kolikrát ...

Používají ho výhradně Tibeťané. Je na něm vždy navrchu vyznačena mantra Avalokitéšvary ÓM MANI PADME HUM . Stejná mantra je několikrát vytištěná uvnitř mlýnku na papírovém svitku. Tělo ve tvaru válce je většinou ze železa. Po ose vede buď dřevěná nebo kovová rukojeť. Mlýnek se roztáčí dokola pohybem zápěstí a krátký řetízek ho udržuje v chodu. Správný pohyb je po směru hodinových ručiček. Takovéto malé mlýnky nosí poutníci. Ty větší můžeme nalézt u klášterů, stúp a čortenů. Každé roztočení vyšle mantru skrytou uvnitř k nebesům.

Buddhismus se zabývá hlavně duševním stavem člověka. Samozřejmě nemusíte být buddhistou, abyste pochopil, že utrpení je běžnou částí lidského života. Každý trpí jiným způsobem. Někdy se trápíme po fyzické stránce a jindy zase po emocionální stránce. Cítíme se frustrováni a duševně prázdní. Velmi zřídka prožijeme den bez nějakého druhu utrpení. Moc to bolí při našem narození, jakmile stárneme, tak se sem tam ozve naše zdraví. Nemoc nám přináší utrpení a smrt také. Všeobecná nespokojenost, kterou často cítíme, je také určitý druh utrpení. Buddha přišel na to, že utrpení nemusí být naším osudem. Vede k němu naše touha, o které se mluví v druhé vznešené pravdě. Dychtíme po věcech, co nemůžeme mít - lpíme po věcech, které jsou od základu pomíjivé. Viděl, že existuje něco, co člověku pomůže se oprostit od utrpení a negativních emocí a tím je dosažení stavu nirvány. Někdo říká, že buddhismus je vlastně pesimistické náboženství, ale není. Staví se tváří tvář utrpení a nechce mít iluze o ...

Druhá vznešená pravda nabízí vysvětlení. Podle Buddhy utrpení pochází z naší touhy a očekávání. Někdy tomu také říkají chtíč. Tato potřeba je uvnitř hluboce zakořeněná, ale pokud chce člověk dosáhnout nirvány, musí se jí zbavit. Je to úplně jednoduché, najdeme příčinu utrpení a pokusíme se ji zmírnit. Tedy přinejmenším teoreticky. Samozřejmě v praxi je to mnohem složitější. Když se podíváme na naše každodenní myšlenky, tak se tam nějaká tužba vždycky objeví. Má mnoho tváří - od těch malých, jako chutě na čokoládu, až po velké. Mám na mysli závislost třeba na drogách nebo alkoholu. Mluvíme hlavně o věcech, které dráždí lidské smysly. Vnímáme nádherná místa, krásné zvuky a také dobré chutě. Nesmíme zapomenout na ty nepříjemné věci. Nabízí se tedy otázka, jak se zbavit příčiny utrpení, když je pro nás tak přirozené. V buddhismu existuje několik způsobů. Jedním z nich je velkorysost, která je přesným opakem touhy po něčem. Když lidem něco dáváme, tak se nechováme egocentricky. Myslím...

Nirvána je to hlavní, čeho se člověk věnující se buddhismu, snaží dosáhnout. Znamená to totiž konec soustavných tužeb a utrpení. Často se nirvána přirovnává k ohni, který zhasnul nebo také se mu říká studená jeskyně. To druhé přirovnání by mělo v Buddhově době velkou odezvu. Byl by to totiž dobrý úkryt před horkým indickým sluncem. Při snaze dosáhnout nirvány je důležité vyvinout velké úsilí. Není to vůbec jednoduchá cesta. Člověk musí vydržet a mít pevné odhodlání. Nejlepší je nemyslet tak usilovně na stav nirvány, ale soustředit se na správnou cestu životem.

8midílná stezka popisuje, jak se vyhnout utrpení. Je to praktický průvodce etickým a duchovním vývojem. Snaží se člověka osvobodit od deziluzí a pomáhá porozumět všem věcem kolem nás. SPRÁVNÝ POHLED Jednoduše to znamená, že vidíme a opravdu rozumíme věcem kolem nás. Musíme pochopit, že všechno je pomíjivé a nedokonalé. Také nesmíme zapomenout na zákony karmy. Neméně důležitá je intuice a soucit s ostatními lidmi, kteří trpí. Měli bychom myslet a jednat podle nejlepšího vědomí a svědomí Podle toho by měli vypadat naše činy. SPRÁVNÝ CÍL Buddha ten cíl rozdělil do tří skupin: zbavení se touhy, projevení dobré vůle jako např. být schopen předejít návalu zloby a averze a nakonec snažení se nikomu neublížit a vyvolat v sobě soucit. SPRÁVNÁ MLUVA Slova mohou ukončit nebo naopak zachránit život. Také si můžete tím, jak mluvíte, udělat nepřátele a nebo najít své přátele. Slovy se dá začít válka nebo nastolit mír. Buddha to shrnul do několika bodů : nelhat nepomlouvat nemlu...

Tento významný buddhistický festival slaví v Tibetu 15. den pátého měsíce tibetského kalendáře (obvykle padne na konec června a začátek července). Připomíná vznik prvního a tím pádem nejstaršího kláštera v Tibetu. Klášter Samje (také známý jako Samye) nechal postavit vládce sjednocené tibetské říše Thisong Decän v letech 755 - 797. Zkrotit místní démony a zlé síly mu pomohl Padmasambhava (Guru Rimpoče) . Festival je především časem očištění a také uklidnění a oslavování buddhistických božstev. Lidé věší modlitební praporky a zapalují vonné tyčinky na vyvýšených místech jako vrcholky stromů nebo vrcholy hor. Je to také příležitost setkání s rodinou a přáteli. Pořádá se třeba piknik. Ohňostroj také patří mezi zvyklosti, které nesmí chybět. Oheň nejen očišťuje, ale dokáže odehnat zlé duchy.    

Časem se po smrti milovaného člověka zapomíná, jak bývají věci pomíjivé. Proto se to stý den od jeho smrti znovu připomíná. Ačkoli se odříkávání manter, přinášení obětinek a darování jídla mnichům (hlavně v theravádovém buddhismu) dělá během roku běžně, takové obřady nám pomáhají překonat smutek. Můžeme tak projevit vděčnost a respekt vůči mrtvému. Uvědomíme si přirozený koloběh života. Jak vzpomenout na mrtvého: V ten den by se mělo udělat něco pozitivního na památku mrtvého. Například jít do chrámu a zapálit svíčku s vonnými tyčinkami. Také se může zasadit strom u chrámu nebo kláštera, a celý den meditovat. Třeba udělejte něco dobrého pro bezdomovce a potřebné lidi. Požádejte mnichy, aby odříkali pohřební mantry za mrtvého. Obřad obvykle provedou večer toho dne. Další vhodné dny pro požádání mnichů jsou tři dny po smrti, padesát dní po smrti, sto dní po smrti. Poté se k mnichům přijde každý rok v den výročí smrti. Během obřadů se pokud možno setká celá rodina.

Buddhistický mnich nebo mniška není kněz. SVATBA Nemůže oddávat. Na svatbě může pouze figurovat jako podpora během ceremoniálu. Samozřejmě novomanželům požehná. POHŘEB Žehná také zemřelým. Při pohřbu se využívá oltář, obětinky a odříkávají se mantry. Tento obřad pomáhá pozůstalým se uklidnit a udržet objektivní pohled. Umírání je součástí koloběhu života. Pohřeb se většinou koná v pohřební síni. Rodina a přátelé přinesou věci pro malý oltář. Pečlivě ho sestaví. Je tam soška nebo obrázek Buddhy, svíčky a vonné tyčinky. Každý účastník ceremoniálu může položit na rakev květinu. Mnich nebo mniška zapálí svíčky a vonné tyčinky. Nejstarší z přítomných mnichů poté promluví o významu buddhistického pohřbu. Příbuzní a přátelé pak projdou kolem rakve a projeví zesnulému úctu. Pomodlí se za mrtvého a požehnají mu. Je to svým způsobem rozloučení. Pokud si přinesou kytku, položí jí na rakev. Mnich nebo mniška pak vedou obřad ke kremaci. Ještě předtím promluví o významu smrti v b...

  Tímto gestem ukazujeme náležitý respekt. Sepneme ruce a položíme na prsa. Poté by se měly, v některých případech, pozvednout k čelu. Podobné gesto se také používá při odříkávání manter. Ruce jsou blízko srdci, které je centrem lidských pocitů, a ty se přes ruce dostanou snadněji ven. Sepjaté ruce na Východě fungují jako potřesení rukou na Západě. Dotýkání se není zvykem. Mimo jiné se to dělá při loučení a ve chvíli, kdy chcete promluvit.

Najdete jej nejen v klášterech ale i v běžných domácnostech.  Bylo by skvělé, kdyby mohl mít vlastní místnost. Pokud to z důvodů nedostatku prostoru není možné, stačí důstojné vyvýšené místo. Neustále nám má připomínat, že jsme na cestě k osvícení.  Proto by na oltáři nemělo chybět vyobrazení Buddhova těla, mysli a řeči. Určitě má ústřední místo na oltáři Buddha Šakjamuni . Ten, který nám předal své poznání a učení. Poté ti, které považujeme za nejdůležitější. Ne příliš mnoho, protože by nás to množství mohlo rušit. Pokud má oltář více úrovní, měly by být nejvýše uloženy knihy o buddhismu. Pokud je vše ve stejné úrovni, knihy, socha nebo obrázek Buddhy a v neposlední řadě stúpa . Ta reprezentuje Buddhovu mysl. Měla by být pod ním či napravo od něj. Často na oltáři nechybí svíčky , vonné tyčinky a  květiny . Ty symbolizují morálku. Hlavně také základní kámen buddhismu pomíjivost.

Často se lidé ptají, jak se vlastně mohou stát buddhistou? Především než se člověk rozhodne, měl by zjistit, jestli mu tato filosofie opravdu vyhovuje. Samotný rituál by měl být veden mnichem. Pokud ale není po ruce, stačí přijmout útočiště Buddhy, dharmy (buddhistického učení) a sanghy (společenství mnichů) u obrázku Buddhy. Může to být i soška. Umístíme ji na vyvýšené místo a začneme. Se sepjatýma rukama se třikrát ukloníme až na zem a odříkáme tento text: Namó Tassa Bhagavató Araható Sammá Sambuddhasa! Namó Tassa Bhagavató Araható Sammá Sambuddhasa! Namó Tassa Bhagavató Araható Sammá Sambuddhasa! (Vzdávám respekt a úctu jemu, vznešenému, dokonale osvícenému, správně a zcela probuzenému!) Buddham saranam gaččhámi Dhammam saranam gaččhámi Sangham saranam gaččhámi (U Buddhy hledám útočiště v Dhammě hledám útočiště v Sanghze hledám útočiště) Dutijampi: Buddham saranam gaččhámi Dutijampi: Dhammam saranam gaččhámi Dutijampi: Sangham saranam gaččhámi (Podruhé......

Otisk jedné nebo obou Buddhových chodidel představují historického Buddhu. Z počátku se totiž v buddhistickém umění nevytesávaly žádné sochy. Stopy jsou rozesety po celé Asii. Hlavně v Indii, na Sri Lance, Thajsku, Myanmaru (Barmě), v Číně a také Tibetu. Podle legendy Buddha cítil, že se blíží osvícení, tak jednomu ze svých žáků řekl: "Zanechám tu svou poslední upomínku. I kdyby se jí králové a vládci pokusili zničit, nikdy jim to zcela nepodaří." A opravdu se dochovala do dnešních dnů. Všechny prsty mají stejnou délku. Někdy se na bříškách prstů objevuje květ lotosu, ulita nebo svastika (původně indický znak pro štěstí). Uprostřed bývá zobrazeno kolo buddhistického učení. Jindy se po celé délce chodidla ukazují důležité události z Buddhova života. Ovšem například ležící Buddha v chrámu Wat Pho v Thajsku má na chodidlech 108 šťastných znaků. Do chrámů, kde najdeme repliky Buddhových chodidel, často přicházejí věřící položit lotos nebo obětinku.

Původem pochází z Indie. Šťastné symboly darovala božstva historickému Buddhovi po dosažení osvícení. Jsou zobrazovány zvlášť i dohromady. Každý ze symbolů můžeme vidět samozřejmě hlavně v chrámech všech buddhistických tradic. Jsou zobrazeny na nástěnných malbách, v domácnostech, krásných špercích nebo tibetských mincích. Pokud se objeví jako celá skupina, jejich síla se násobí. Musí ovšem dodržet přesné pořadí. DRAHOCENNÝ SLUNEČNÍK znamená ochranu a vysoké postavení. Plášť slunečníku symbolizuje moudrost a lem na okraji zase soucit. Braní nás nejen před horkem a sluncem, ale pomáhá překonat nesnesitelné utrpení, velké překážky a nemoci. ZLATÉ RYBY představují štěstí, velkou úrodu a hojnost. Také znamenají, že se člověk praktikující buddhistické učení nemusí bát proplouvat řekou utrpení. Hlavy mívají většinou směrem dolů. Většinou je zobrazován ve formě kapra, protože je po celé Asii považován za posvátnou rybu díky své elegantní kráse, velikosti a délce života. NÁDOBA S POKLAD...